Ve stopách J. Sudka – Pankrác
V předešlých dílech seriálu Ve stopách Josefa Sudka jsme si ukázali lokality, které se za šedesát let změnily jen málo. Dnes vás zavedeme na místo, které se změnilo k nepoznání – pražská čtvrť Pankrác.
Jako každé město, byla i Praha již od středověku sevřena pevným prstencem hradeb a opevnění. Ten měl ve válkách zajistit bezpečí obyvatel. S příchodem novověku se však opevnění postupně stávalo brzdou v rozvoji města. Proto v roce 1866 František Josef I. vyslovil souhlas s likvidací městských hradeb. Samotné bourání začalo až v roce 1874 a s přestávkami pokračovalo až do dvacátých let 20. století. Od těch dob se Praha začala rozrůstat a okraj města postupně měnil svůj charakter a polohu.
Sám Josef Sudek popisuje cestu k pražským jitrnicím vlastními slovy takto:
Ty jitrnice původně nebyly zamýšlený jako Praha. Původně jsem dělal takový krajiny, Praha přišla později. Ono to bylo podmíněný tím, že jsem tam musel po každým snímku nabíjet novej film. Bylo to spojeno s potížema, Rothmayer na to potom vymyslel ten pytel, abych si to mohl dávat přes rameno. Než to začalo, tak to trvalo dost dlouho. Tenkrát přišel Řezáč, že by se z toho dala udělat jitrnicová Praha. No, a já jsem slíbil neurčitě, že to možná bude, ale to jsem ještě nevěděl. Když toho bylo víc, tak jsem si teprve řekl, že by to šlo. A hlavně co mě tam nalákalo, byla ta periferie.
Ano, Sudkovým nejdůležitějším tématem pro Prahu panoramatickou byla kromě Vltavy a Pražského hradu zejména periferie. Při svých toulkách zavítal mnohokrát také na Pankrác. Tam se tenkrát teprve pomalu začínaly stavět bytové domy a po dnešní nepropustné zástavbě nebylo ani vidu, natož slechu.
Po léta tvořila jednu z dominant pražské Pankráce vodárenská věž Vršovické vodárny. Díky svému tvaru a výšce byla nepřehlédnutelná z mnoha vyvýšených míst v Praze. Pankrác byla v padesátých letech minulého století skutečnou periferií:
Pankrác se však dramaticky mění a postupně se stává světem byznysu a konzumu. Obchodní centra a moderní kancelářské komplexy. Nejvyšší obytná budova v České republice, třicetipatrový 104 metrů vysoký V Tower, je dnes další dominantou Prahy viditelnou dokonce od Pražského hradu. Ničím nerušený pohled na Vršovice je minulostí:
Alespoň částečně nostalgickou atmosféru staré fotografie připomíná obrázek pouti hned vedle stanice metra Pankrác – poslední nezastavěná plocha kolem ulice Na Pankráci. Špičku věže Vršovické vodárny vidíme v dálce na horizontu pod ramenem létající labutě:
Je to tak. Současná pražská periferie rozhodně není, co bývala. Romantické opuštěné zastávky tramvají a autobusů s městem v dáli vystřídaly rozsáhlé komplexy skladovacích hal, louky s remízky a pšeničná pole nahradily lány řepky. Hranice městské aglomerace jsou nejasné, postupně pohlcují další dříve samostatné lokality a satelitní městečka. Jak zpívá Bob Dylan v jedné ze svých nejznámějších písní: jó časy se mění…
Použité zdroje
– Jaroslav Anděl: Josef Sudek O sobě, nakladatelství Torst, 2001
– Josef Sudek: Praha panoramatická, 2. vydání, 1992
