Temná komora – vyvolávání a archivace filmů
V prvním dílu Temné komory jsme si povídali o filmech a vývojkách. Dnes si řekneme něco více o vyvolávání a archivaci filmů.
Michal:
Dobrá. Protože jsem začal vyvolávat v domácích podmínkách dřív než Petr, začnu dnes já. Co ve skutečnosti znamená pojem vyvolání filmu?
Pokaždé, když zmáčkneme spoušť fotoaparátu, dojde k osvětlení části filmu uvnitř světlem, které skrz objektiv pronikne z vnějšího světa na povrch políčka filmu. Vznikne tzv. latentní obraz. Ten je neviditelný. Kdybychom teď přístroj otevřeli a podívali se na film, nic bychom nezpozorovali. Po osvětlení totiž došlo pouze k neviditelné změně krystalů halogenidu stříbrného v osvětlených částech fotografické vrstvy. Aby se ukázal na filmu viditelný obraz, je nutné exponovaný film nejprve vyvolat. Při vyvolávání je film za naprosté tmy ponořen do roztoku vývojky. Jejím působením se vyredukují atomy stříbra za vzniku tmavých skvrn na osvětlených místech, zatímco světlem nezasažené stříbrné atomy zůstanou beze změn. Takto vznikne okem viditelný negativní obraz (co bylo ve skutečnosti bílé, je na negativu černé a naopak). Takže obrázek je vidět. Kdybychom ale v tomto okamžiku vyvolaný film vystavili světlu, došlo by k pokračování chemické reakce a celý by na světle okamžitě zčernal. Proto je nezbytné ještě ve tmě provést druhý krok nazývaný procesem ustálení. Při ustalování fotografického obrazu se odstraňují zbylé halogenidy stříbra, které se vymyjí z fotografického média do roztoku ustalovače. Máme vyhráno. Film je od této chvíle odolný vůči světlu. Třetím a posledním krokem vyvolání je praní – již za světla ideálně v tekoucí vodě. Tento krok nesmíme podcenit. Vyvolaný film se zbaví všech zbytků chemických sloučenin, což vede k jeho stálosti v čase.
Dost teorie. Nyní vám povím konkrétně, jak vyvolávám film Kodak Tri-X 400. Zde je můj osvědčený postup:
Vývojka Kodak HC-110, ředění 1+29, teplota 20 °C, čas vyvolání 5:30 minut. Vývojnici jedenkrát překlápět první tři minuty každých 30 sekund, dále každou celou minutu. Ustálení 6 minut, vypírání filmu min. 15 minut v mírně proudící vodě, dokud zcela nezmizí růžová barva podložky filmu. Nakonec po dobu jedné minuty ponořit do roztoku smáčedla Fotonal, který zajistí vyšší stabilitu vyvolaného obrazu a rovnoměrný odvod vody z povrchu zpracovaného filmu. Film opatrně vyjmout z cívky a svisle zavěsit na háčky v koupelně. Dát pozor na to, aby si tam manželka nezačala fénovat vlasy! Vířící prach má tendenci usazovat se na povrchu ještě ne zcela usušených filmů 🙁
A pojďme na archivaci. Samozřejmě můžeme vyvolaný a usušený film jen tak srolovat do ruličky a hodit do obyčejné krabice od bot k těm předešlým. Takto uložené negativy bych ale nechtěl následně skenovat nebo nedej bože zvětšovat! Proto doporučuji lepší formu skladování a archivace negativů – toho nejcennějšího, co v analogovém procesu vytváření fotografií máme. Smyslem řádné archivace je zamezit poškrábání filmů a v co největší míře je ochránit před prachem. Pro archivaci zásadně používám archivační pergamenové listy.
Uložené pásy nastříhaného filmu se v nich během krátkého času vyrovnají a navíc je lze přehledně uchovávat v šanonech, přizpůsobených právě k tomuto účelu. Mají rozměr A4, takže kinofilm s panoramatickými obrázky z Noblexu je třeba nastříhat po třech políčkách, svitek stříhám po jednotlivých záběrech kvůli velikosti negativu 5×12 centimetrů. Dále dlouhodobě skladuji filmy v šanonech ve skříni v šeru při běžné pokojové teplotě. Mám takto uložené negativy z mládí staré více než třicet let a díky kvalitnímu ustálení a vyprání na nich není ani dnes patrný žádný proces stárnutí. Naproti tomu těžko říct, co bude za třicet s našimi jedničkami a nulami digitálních dat…
Petr:
Mně rozhodnutí vyvolávat si filmy doma sám chvilku trvalo. Za začátku jsem si nechal první jitrnice vyvolávat u FotoŠkoda, ale časem jsem si řekl, že se do toho pustím sám. Přeci jen je lepší mít negativy pod kontrolou od A do Z.
Koupil jsem si startovní sadu JOBO LabKit 1500M, kde je vše, co člověk potřebuje pro vyvolání dvou kinofilmů a jednoho (či pro odvážné dvou) svitků.
Z hlediska chemie jsem se rozhodl vsadit na klasiku. Protože mám rád Kodak a začal jsem fotit na Kodak TRI-X, vybral jsem se si klasickou vývojku Kodak D-76, jejíž počátky sahají až do roku 1927! Pro ustálení jsem vybral ustalovač FOMA Fomafix a jako smáčedlo, stejně jako Michal, FOMA Fotonal.
Vývojku používám v 1 litrovém balení a neředěnou. Po důkladném rozmíchání bílého prášku ji zchladím na 20 nebo 21 stupňů podle toho, co vzhledem k teplotě okolí udržím v delším horizontu .
Časy vyvolávání používám přesně podle technické dokumentace od TRI-Xu. Čili při 20 stupních je to 6 minut a 45 sekund. Čas začnu počítat od úplného naplnění tanku. Překlápění jedu také podle dokumentace. Takže překlápím 5x každých 30 sekund (případně méně, pokud chci menší kontrast). S každým novým filmem přidávám 15 procent vyvolávací doby. V 1 litru se dají vyvolat 4 filmy.
Když uběhne čas, vrátím vývojku do lahve a 1 minutu přerušuji vyvolávání vodou – naplním tank vodou, překlápím, vyliji. Tohle mi do minuty vyjde na 3x.
Pak již naliji ustalovač a každou minutu 5x překlopím. Fomafix doporučuje ustalování 3 minuty při ředění 1+5, které používám. Já ale ustaluji 5 – 6 minut. To je doba, kdy se spolehlivě, třeba u filmů Kodak T-MAX, zbavím růžového zbarvení.
Vrátím ustalovač do lahve a jde se na praní filmu. Tady prvních 5 minut používám podobnou strategii jako u přerušování. Naplním tank vodou, překlápím a po cca. 20 sekundách vyliji. Krásně tak můžu sledovat, jak se postupně zbavuji všech možných zbarvení, pokud je filmy mají. Tuto techniku používám, protože se tím přeci jen ušetří trocha vody. Po 5 minutách napojuji na tank hadici a pustím vodu, která začne pěkně tankem proudit. V různých intervalech měním i sílu proudu vody, ať se film pěkně vypere. Vodu mám puštěnou okolo 10 minut.
Když je vypráno, otevřu tank a opatrně vyjmu cívku a juknu, jestli je na filmu něco vidět. Pak vrátím cívku zpět do tanku a pomalu jej napustím. Potom přidám kapku smáčedla, které pohybem cívky promíchám s vodou. Jen si dávám pozor, abych si nevyrobil moc pěny. Opatrně klepnu cívkou o dno tanku, abych uvolnil bublinky a nechám film tak 1 – 2 minuty odpočívat.
A zbývá poslední krok. Vyjmu cívku a oklepu všechnu vodu, co se nechá. Teď již zbývá jen zavěsit film na šňůru a nechat ho pěkně vysušit.
Film následně, stejně jako Michal, ukládám do pergamenových listů. Popíšu datum vzniku, místo i expoziční údaje, pokud jsem si je napsal 🙂 A když nejsem moc netrpělivý, tak filmy na den či dva ještě vložím mezi knihy, aby se pěkně srovnaly – hlavně kinofilmy mají totiž tendenci se trochu kroutit.
No a pak přijde ke slovu skener, ale o tom zase někdy příště.
Vyvolávání filmů chce svůj čas. Jedno toto kolečko zabere přibližně 30 minut. Na konci mám buď dva kinofilmy nebo jeden svitek. Na kinofilm se v panoramatickém formátu Noblexe vejde 18 záběrů, na svitek 6.
Držet v ruce svůj vlastnoručně vyvolaný negativ je fajn pocit. Stačí dodržet to, co se píše v technické dokumentaci a nedá se na tom moc co zkazit. Jen člověk časem získá pevný a spolehlivý odrazový můstek pro další experimentování.
