Poznávání Libně

Když jsme začali s Michalem fotografovat Prahu panoramatickou, zaměřili jsme se na začátku hlavně na taková ta známá a oblíbená místa Prahy, která ve výsledku tvoří páteř souboru, kterému říkáme Praha klasická.

Postupně jsme ale rozšiřovali okruh, kam mířily naše kroky. Chtěli jsme ukazovat nejen to, co tu máme nového, z čehož ukázky můžete vidět v souboru Praha novodobá, ale i místa, která se velmi brzy stanou historií. Pár míst jsme bohužel už prošvihli, ale stále je co fotografovat.

A tak jsme se jedné zářijové soboty potkali s Michalem za svítání na Palmovce. Chtěli jsme se podívat na bývalý Libeňský plynojem. Tato na svou dobu unikátní stavba ze třicátých let minulého století ve tvaru koule o průměru 20 metrů již dávno neslouží svému účelu. Dnes je zde pracoviště Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu. Svého času se ale jednalo o nepřehlédnutelnou místní dominantu, která stála na zatravněném vrcholu s krásným výhledem na okolí. Stala se tak častým námětem mnoha umělců a jedním z nich byl i Josef Sudek.

Josef Sudek: Libeňský plynojem
Josef Sudek: Libeňský plynojem

Najít místo, kde vznikla jeho fotografie nebylo nakonec tak těžké. Jen je teď nepřístupné, protože se nachází v místě nedokončené stavby Technického centra TC 4. Chvilku jsme sice uvažovali o tom, že přelezeme plot, ale pak jsme si řekli, že se tam zkusíme dostat oficiálně. Okolí v této části vypadá dost neutěšeně a tak nezbývá než doufat, že časem vyjde plán Prahy 8 na celkovou revitalizaci toho místa.

Po drobném neúspěchu s plynojemem jsme se vrátili na Palmovku a pomalu se vydali směr Libeňský most. Naše noblexe jsme otestovali hned na velké křižovatce u výstupu z metra.

Cestou k mostu jsme neodolali novému office centru Palmovka Open Park, kde byl v sobotu ráno úplný klid a tak jsme mohli v klidu hledat kompozice, jak propojit historii a současnost tohoto místa.

Palmovka Open Park

Libeňský most je v obležení nových staveb. Tady jsme si říkali, že tohle jsme prošvihli. Ale nalezená zákoutí v okolí mostu nám to vynahradila. Tam ta historie dýchá z každého jeho oblouku. Je zajímavé sledovat naleštěnou novostavbu a o pár metrů vedle dosluhující chátrající most. Kdo ví, jak tato office centra budou vypadat až jim bude 90 let, jako je mostu.

Zákoutí u Libeňského mostu
Zákoutí u Libeňského mostu

V duchu tohoto kontrastu pokračovala naše další procházka po Libeňském ostrově. Naše první zastávka byla v kouzelné galerii pod širým nebem, kterou zdobí laminátové sochy se sportovní tematikou od akademického sochaře Zdeňka Němečka. To místo má svou osobitou atmosféru. Nízké ranní slunce dotváří k sochám atmosféru plnou stínů a rosa v trávě září jak stříbrné korálky. Jen tiše se touláme mezi sochami.

Míčový kouzelník v Libni
Míčový kouzelník

Pak se vydáme dále. Na jedné straně nové bytové domy, na druhé straně zahrádkářská kolonie s nepřehlédnutelným koloritem jednotlivých zahrádek. Je to svůj vlastní svět uprostřed pulzujícího velkoměsta. Čím dále pokračujeme, tím více se vše zklidňuje. Zastaví nás až slepé rameno Vltavy. Podíváme se na probíhající výstavbu v bývalém Libeňském přístavu a pokračujeme podél slepého ramene. Fascinovaně si prohlížíme jednotlivé zahrádky. Nemáme sice vhodné počasí, ale i tak neodoláme a několik si jich fotografujeme.

Zapomenuté tabule Libně
„Ajfonové“ poznámky z Libně

Pak se vydáme zpět a projdeme celý Maninský ostrov. Ten má úplně jinou atmosféru. Svět zahrádek a obytných domů nahradil svět autobazarů a malých či větších výrobních hal. Sem tam něco vyfotíme, ale je nám jasné, že sem se musíme vrátit, až nebude jasná modrá obloha plná Slunce. Stejně tak máme pocit, že s fotoaparátem tu nejsme moc vítáni.

Ale jsme spokojeni. Vrátíme se zpět na most, kde naskočíme na tramvaj a v nedalekém bistru Lovely Day si dáme úžasnou snídani. Byla za odměnu.

Petr s Michalem - zasloužená zastávka na úžasné snídani v Lovely Day
Zasloužená zastávka na úžasné snídani v Lovely Day

Do Libně se určitě vrátíme. Jen musíme vyčíhat příhodnější počasí.

Máte i vy nějaký tip na mizející Prahu, který bychom si neměli nechat ujít. Dejte nám o něm prosím vědět!

3 Komentáře

Přidej se a napiš nám svůj komentář.

Lukáš Crhákodpovědět
Říjen 16, 2019 at 4:22 pm

Uvažovali jste o ČKD v sousedních Vysočanech? Už ho moc nezbývá… Než (mi) před pár lety oplotili a nekompromisním hlídačem osadili jeden z areálů, chodíval jsem se tam toulat, člověk se tam brodil v historii – doslova, na hromadě suti jsem našel stránku z nějakého deníku z roku 1968 s recenzí na jedno Suchého představení 🙂
Napadá mě ještě rozrekontstruovaný Negrelliho viadukt a okolí Masaryčky, ale tam bude horší přístup.

Michalodpovědět
Říjen 17, 2019 at 9:45 am
– In reply to: Lukáš Crhák

Lukáši, bezva, díky za tipy! O Vysočanech uvažujeme, chystáme se tam teď na podzim. Uvidíme, co ještě zbylo z bývalé Kolbenky. Staré věci mizí poměrně rychle. Co mě mrzí a co jsme nestihli, jsou třeba také Terasy Barrandov, tam se již staví jako o život…

Michalodpovědět
Prosinec 9, 2019 at 12:22 pm
– In reply to: Lukáš Crhák

Lukáši, tak jsme se konečně dostali do ČKD ve Vysočanech, jak jste psal. Hodně toho tam už zmizelo, nicméně zbytky Prahy nostalgické tam na nás stále ještě čekali. Více v aktuálně posledním článku „Mizející Praha továren“. Díky za tip 🙂

Reagovat