Ve stopách J. Sudka – Hlubočepy

Úsek pražské železniční trati ze Smíchova přes Hlubočepy a Žvahov do Jinonic je označován jako Pražský Semmering podle horské dráhy Semmering v Rakousku mezi Vídní a Štýrským Hradcem pro svůj horský charakter a smyčkou trati vracející se o více než 180° přes dvojici Hlubočepských viaduktů.

Odkud Sudek vyfotografoval svůj pohled na skálu nad Pražským Semmeringem a oblouk viaduktu v Hlubočepech? Při poslední návštěvě s Petrem jsme usoudili, že to musela být kamenná vyvýšenina, kterou jsme zahlédli ve stráni naproti při fotografování z vrcholku skalního útvaru Hlubočepské plotny. Dnes to jedu ověřit.

Parkuji u hřbitova na Žvahově. Procházím podél trati a šplhám nahoru na skálu nad kolejemi, a pak přes údolíčko na kamennou skalku identifikovanou s Petrem. Ze stativu dělám několik záběrů na svitek i na kinofilm. Je osm hodin ráno a postupně přibývá světla:

Michal Hejna: Hlubočepské plotny

Až doma při pohledu do Sudkovy knihy vidím, že oba pohledy na kolmou stěnu bývalého vápencového lomu nejsou úplně totožné. Zdánlivě odlišný tvar kopce je dán tím, že Sudek musel stát víc nalevo a výš. Někde přímo ve stráni nyní zarostlé náletem trnitého hlohu, takže přesná kopie Sudkovy fotografie dnes není možná. Ale to vůbec nevadí, o tom putování ve stopách mistra vlastně je:

Josef Sudek: Staré Hlubočepy

Ačkoliv krajina zůstala po šedesáti letech mezi oběma fotografiemi prakticky ve stejném stavu, na první pohled je zřetelný nárůst osídlení celé oblasti. Sudek fotografoval odpoledne, zatímco já ráno.

Závěrem musím vzdát hold člověku, který bez pravé paže v pokročilém věku šplhal s těžkou výbavou terénem. Vůbec nechápu, jak to mohl fotograf Sudek absolvovat. Možná mu pomáhal některý z jeho učedníků, které v legraci nazýval „uč-muč“ neboli učedník-mučedník, někdy také „asák“ neboli asistent. K těm nejznámějším patřil například lékař a fotograf Petr Helbich, mimo jiné člen fotografické skupiny Český dřevák, který Sudkovi asistoval při fotografování pralesa Mionší v Beskydech. S Prahou panoramatickou mu pomáhal jiný fotograf, ilustrátor a knižní grafik Jiří Toman, později také fotograf Ivan Lutterrer. Který z nich byl u zrodu této fotografie se už asi nikdy nedovíme…


Použité zdroje
– Wikipedia
– Josef Sudek: Praha panoramatická, 2. vydání, 1992

Přidej komentář