Ve stopách J. Sudka – Malostranské náměstí

V minulém díle seriálu Ve stopách J. Sudka jsme si povídali o Křižovnickém náměstí. Dnes přejdeme po Karlově mostě Vltavu a zastavíme se na Malostranském náměstí.

Malostranské náměstí bylo ve středověku místem trhů a stávala tu i šibenice. Často měnilo svůj název. Rynk, Malostranský rynek, Štěpánské náměstí, později Radeckého náměstí. Původně gotické domy byly přestavěny ve stylu baroka a renesance.

Náměstí je tvořeno dvěma částmi, horní a dolní, které jsou odděleny budovou barokního kostela sv. Mikuláše. Prostor byl od nepaměti centrem Malé Strany – tržiště v těchto místech existovalo dříve, než mosty přes Vltavu. Bylo situováno ve svahu mimo dosah častých záplav – dobách, kdy řeka Vltava nebyla ještě regulována systémem vodních děl.

V době rané gotiky zde byly vystavěny domy, které patřily malostranským měšťanům a šlechtě. Náměstí se stávalo často centrem dějinných událostí. Je součástí Královské cesty. Procházely tudy korunovační průvody českých králů, za Rakouska-Uherska tu sídlily nejvyšší zemské úřady. V severní části jsou dnes kanceláře a místnosti parlamentu České republiky.

Vlastnímu fotografování tentokrát předcházela pečlivá příprava. S Petrem jsme si nejprve zmapovali terén. S fotografiemi Josefa Sudka z Prahy panoramatické na displeji mobilního telefonu jsme nalezli místa, ze kterých fotografoval před šedesáti léty. Vzhledem k tomu, že bylo odpoledne, odložili jsme výpravu na některé další ráno, kdy bude náměstí opuštěné.

Rozhodli jsme se fotografovat dolní část náměstí, která se nachází pod barokním kostelem sv. Mikuláše, konkrétně pohled na Grömlingovský palác – dům U kamenného stolu, kde bývala namísto dnešního řetězce Starbucks pověstná Malostranská kavárna. Původně to byla důstojnická kavárna, ale postupně se stala místem, které navštěvovaly slavné osobnosti české kultury – básník Jan Neruda, Ema Destinnová nebo malíř Jan Zrzavý.

Josef Sudek fotografoval v zimě. Několik zachumlaných postav na zastávce tramvaje, nevlídné počasí uprostřed zimy ve městě:

Dnes je ale brzo ráno, kolem sedmé hodiny. Stojíme na kraji přechodu pro chodce a trpělivě čekáme, až v záběru nebude žádná projíždějící tramvaj, popelářský vůz, ani auta a lidé, spěchající do pracovního procesu. Po chvíli čekání se tak stane:

Všechny budovy jsou na svém místě, nic nechybí ani nepřebývá. Navíc tu máme semafor, lampu pouličního osvětlení a trafiku u tramvajové zastávky.

V současné době se vedou spory o to, jestli na náměstí opět nevztyčit sochu maršála Radeckého. Ta stávala mezi lety 1858 a 1921 na dnešních tramvajových kolejích. Maršál Radecký porazil v roce 1849 v bitvě u Novar silnější sardinské vojsko, což vedlo k vítězství Rakouska ve válce a abdikaci krále Karla Alberta. Krátce po osamostatnění Československa byl pomník v květnu 1919 rozebrán a přenesen do Lapidária Národního muzea. Stále není jisté, jak to nakonec se sochou dopadne.

Použité zdroje
– Josef Sudek: Praha panoramatická, 2. vydání, 1992
– Stará Praha
– idnes.cz