Noblex 135 – náš panoramatický miláček

Čím že to vlastně fotíme? To je jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám. Rád bych vám tedy představil náš hlavní panoramatický fotoaparát Noblex 135, kterým byla zhotovena většina dosud publikovaných fotografií naší Prahy Panoramatické.

Jak psal Michal v článku Jak to celé začalo, měl ve skříni mnoho let odložený a pavučinami opředený Noblex. Naštěstí jej vytáhl na světlo, oprášil a naládoval filmem. A dál už to znáte, nebo koukněte na uvedený článek.

Když ho Michal, spolu s prvními jitrnicemi, přinesl na sraz našeho fotoklubu Černá slunečnice, koukal jsem na Noblexe jako na zjevení. Člověk občas řešil všechny ty megapixely, fázové detekce, rawy a šumy a tady najednou byl foťák, jehož nejvyšší elektronická funkce je zeleně svítící led dioda. Ne, to bych mu trochu křivdil, hned vedle je malinkatý lcd displej, který zobrazuje počet expozic. Ale pojďme popořádku.

Historické okénko

Noblex je výrobkem německého podniku Kamera Werk Dresden, jenž patří či spíše patřil do bohaté líhně saského fotografického průmyslu. Za vznikem fotoaparátů Noblex stojí John Noble, jehož život by vydal na samostatný román. Jeho tatínek, Charles A. Noble, Američan s německými kořeny v roce 1937 kupuje v Drážďanech firmu Dresdner Kamera-Werkstätten Guthe & Thorsch a úspěšně ji se synem rozvíjí. V roce 1945 je unáší ruská tajná služba. John na dlouhých deset let mizí v ruských gulazích, odkud je propuštěn až po intervencích americké vlády. Vrací se zpět do USA a veřejně mluví o tom, co zažil. V roce 1990 se vrací do Německa a získává částečně zpět rodinný podnik. A tady se začíná psát historie panoramatických fotoaparátů Noblex. V roce 1992 přichází na trh větší bráška verze PRO 150 na svitkový film (o tom někdy příště, také jej používáme) a v roce 1994 konečně i verze pro kinofilm Noblex 135.

Náš cvalík

Noblex 135 je takový malý cvalík. Pod pečlivě zpracovaným a slícovaným plastem se ukrývá masivní kovové tělo, takže ač se to nezdá, budete v ruce držet skoro 1 kg foťák. Přední a boční část, která slouží k držení, je pokrytá kůží.

O obrazovou část se stará objektiv Rotar (u některých typů je uvedeno Noblar) s ohniskovou vzdáleností 29 mm a světelností 4.5. Objektiv je typu fix focus, čili je pevně zaostřen a pomocí clony ovlivňujete nejbližší zaostřenou vzdálenost. Výsledný úhel záběru je 135 stupňů. U některých typů je objektiv vybaven i funkcí shift, která umožní posun o pár stupňů nahoru. Na objektivu je také kovový držák na filtry, kam se dají pomocí pinzety vložit a magnetem přichytit.

Fotoaparáty Noblex pracují na principu rotujícího objektivu, kdy se objektiv otáčí okolo zadního uzlového bodu a pomocí úzké štěrbiny vykresluje obraz na zakřivenou filmovou rovinu. Vznikají tak panoramata, která umí být blízká našemu přirozenému vnímání. Délka expozice filmu je daná rychlostí rotace objektivu.

Řada 135 je určena pro kinofilmy. Jedno obrazové políčko má rozměr 24 x 66 mm, což je na délku skoro dvojnásobek proti běžné velikosti kinofilmového políčka. Na jeden film je tak možné bezpečně pořídit 18 záběrů.

Fotoaparát pohání 4 tužkové baterie velikosti AAA.

Jak se s ním fotí

Fotoaparát se zapíná pomocí jednoduchého přepínače ukrytého na spodní straně fotoaparátu. Že je vše připraveno indikuje zelená led dioda umístěná na horní straně.

Základem všeho je kompozice a expozice. K určení správné kompozice pomáhá masivní hledáček, který vyrůstá z horní části fotoaparátu. Zobrazuje plus mínus kompletní obrazové pole a to včetně zkreslení, které může u rotačního způsobu snímání panoramat vznikat. Což jsou například různé vyboulené linie. U některých typů je v horní části hledáčku i vodováha, která se promítá do obrazové plochy a pomáhá tak v udržení roviny, což přispívá k výsledné kvalitě záběru. Mně chvilku trvalo, než jsem se s hledáčkem skamarádil a pochopil, co na záběru ještě vidět bude a co ne. Chce to trochu cviku a pár filmů. Dneska už s Noblexem bez problémů komponuji na plné políčko, aby nebyl potřeba žádný pozdější ořez.

Noblex nemá žádný interní expozimetr (firma prodávala svého času externí expozimetr Noblex Panolux, který se vkládal do bleskových sáněk a umožňoval i automatickou expozici). K určení správné expozice nám pomáhá aplikace Lumu v iPhone, o které jsem psal v článku Lumu Light Meter, aneb čím měříme expozici. Pak již stačí nastavit clonu na objektivu a čas na horním otočném kolečku. U všech Noblexů je k dispozici expoziční čas 1/30, 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500. U typu 135U je k dispozici i sada pomalých časů 1/15, 1/8, 1/4, 1/2 a 1 s. Každá sada má svou barvu. To je z toho důvodu, že abych mohl používat pomalé časy, musím manuálně přehodit “převodovku”, což se dělá malým kolečkem s dvěma tečkami nahoře. Zelená tečka určuje základní sadu a když “převodovku” přetočím na červenou tečku, můžu používat pomalé časy. Je to trochu gymnastika, ale v praxi většinou fotím jen na základní sadu, takže to zase tak nevadí.

Díky své hmotnosti a velmi dobrému držení mám zkušenost, že se po nějaké době praxe dá udržet z ruky čas 1/60s. Pokud si chci být 100% jistý, tak na spodní straně je klasický stativový závit.

Po každé expozici je třeba film manuálně přetočit. K tomu slouží masivní kolečko se dvěma šipkami v pravé horní části. Aby nedošlo k několikanásobné expozici, má Noblex jištění, že po provedené expozici se mechanicky deaktivuje tlačítko spouště. Tomu se vrátí jeho vlastnost až když se film přetočí. Ale aby bylo možné dělat dlouhočasové expozice nebo třeba multiexpozice, je k dispozici mechanický přepínač M, který umožňuje exponovat na stále stejné políčko bez nutnosti přetáčení. Pan Noble zkrátka myslel na vše.

Že jsem na konci filmu poznám buď podle počítadla a nebo jednoduše není co kam přetáčet. Pak stačí na spodní straně stisknout tlačítko převíjení a pomocí kolečka na levé straně postupně převinu film zpět do kazety. Podle zvuku jde krásně poznat, kdy film vyskočí z navíjecí cívky a můžu si jej navinout tak, aby mi kousek čouhal z kazety a nemusel jsem pak využívat vytahovač filmu.

Na co je dobré nezapomenout je reset počítadla po navinutí nového filmu 🙂 Hned vedle displeje je malé pogumované tlačítko, které to zajistí.

Pokud jde o výdrž baterií, tak hodně záleží na prostředí ve kterém fotíte. V zimě při intenzivním focení vydrží tak 10 – 15 filmů. V normálních teplotách minimálně dvojnásobek. Zbývající kapacita se dá trochu odhadovat od míry pohasínání zelené ledky při expozici, kdy se točí motor. Z vlastní zkušenosti ale doporučuji mít u sebe stále náhradní sadu baterií.

Na co je dobré si dávat pozor

Ač se to nezdá, tak Noblex je uvnitř docela komplikovaný mechanický stroj, doplněný o trochu té elektroniky. Zásadní pro dobré fotky je stav hnacího ústrojí, které se stará o otáčení válce s objektivem. Přenos hnací síly z motoru na válec je zprostředkován jen pomocí tření a tady nastává jeden ze základním kamenů úrazu. Hnací kolo je po obvodu opatřeno pryží, která ale stárne, různě se drolí nebo dokonce praská. Výsledkem je buď zcela nefunkční rotace válce a to buď pro všechny nebo jen vybrané časy a nebo její nerovnoměrný chod, což má za následek nerovnoměrnou expozici na políčku. Jsou motivy, kde to ani nepoznáte, ale pokud máte na záběru i jednolitou modrou oblohu, tak i drobné odchylky jsou krásně vidět a v podstatě se jich nedá moc pěkně zbavit ani v postprocessingu.

Mně se stalo, že mi pryžové obložení prasklo a objektiv se přestal točit. Naštěstí se to dalo lehce opravit svépomocí. Pokud byste si chtěli Noblexe koupit, tak silně doporučuji kontrolu hnacího ústrojí. Celé je dostupné po odšroubování spodního krytu – 4 malé křížové šroubky.

Ještě není konec

Noblex 135 je úžasný panoramatický kamarád. Je docela skladný a když se vše dobře sejde, lezou z něj špičkové výsledky. Myslím si, že John Noble odvedl výborný kus práce.

Příště vám představíme většího brášku na svitkový film, který také používáme – Noblex 150.