Představujeme – fotograf Michal Vitásek

Fotografem, se kterým jsme si povídali v dalším díle seriálu Představujeme, je známý fotograf Michal Vitásek. Nápad na rozhovor se v našich hlavách zrodil v polovině března, kdy Michal na svém facebookovém profilu kromě tradičních černobílých čtvercových fotografií Prahy publikoval také několik panoramatických obrazů. Pojďme si tedy společně poslechnout Michalovo vyprávění o fotografii a životě vůbec.

Michale úvodem – jak se aktuálně máš a jak moc na tebe doléhá covidová doba?
Ahoj, mám se dobře a vlastně ani nemám v povaze odpovídat jinak a stěžovat si. Nějak si říkám, že i přes všechno co se v současné době děje, může být stále ještě daleko hůř. Ale já to mám vlastně snadné, jsem od přírody trošku morous, který má rád vlastní klid. No a teď mám už rok vládou nařízené takové malé domácí vězení, takže dobré. Samozřejmě to tak růžové není, kromě mě, jsou doma ještě manželka a tři děti, takže toho klidu vlastně tolik není.

Covid dost vyprázdnil Prahu a fotografové si libují, jak jim nepřekáží lidé v pražských ulicích, ale když chodíte fotografovat hlavně ráno, tak je to vlastně stále stejné… ráno lidi spí, ať je covid nebo není.

Co pro tebe jako autora znamená slovo fotografie?
Zachycení scény je pro mě důležitější, než to, že mi aparát umožňuje tu scénu zmrazit v jednom okamžiku, takže byť se občas v mých fotkách vyskytne nějaký děj, tak je podružný. Malíř si tu svou vymyšlenou vizi namaluje, já maluji tak, že čekám, až to bude takové, jaké to chci mít. To znamená, že se samozřejmě většinou nedočkám a musím se na místa opakovaně vracet. Proto často zpracovávám snímky mnoho let staré… stále čekám, že třeba danou kompozici zachytím lépe.

Chodím teď například do jednoho domu, kde je z okna vidět katedrála svatého Víta a potřebuji tam být v určité datum, kvůli úhlu vycházejícího slunce. Vždy si musím půjčit klíče a zase je vrátit, takže si tam nemohu přijít kdykoliv mi to vyhovuje. V roce 2019 a 2020 mi to celkem vyšlo, ale ještě to může být lepší. Letos jsem tam byl dvakrát, ale kvůli oblačnosti nevyšlo nic, pokrčím rameny a řeknu si, tak zase za rok.

Michale, jak jsi jako fotograf začínal?
Párkrát jsem si zmáčkl spoušť v dětství a dost se mi to líbilo. Šlo ale spíše o ten pocit, že stiskem jsi něco někam na pořád zapsal. Nejsem rozhazovačný, a tak mi to bylo trošku proti mysli, takto plýtvat film a vlastně pro nic za nic, bez nějaké přidané hodnoty. Takže k nějakému většímu fotografování jsem se dostal až na vysoké škole a s digitálem. Vždycky se smíchem říkám, že mé fotografování Prahy byla vlastně z nouze ctnost. Neměl jsem auto, neměl jsem moc peněz, tak jsem jezdil tramvají do pražského středu, což mě chytlo a už nepustilo.

Jak ty osobně přistupuješ k tématu analog versus digitál? Je vůbec nutné řešit médium záznamu fotografického obrazu a použitou techniku?
Téma techniky už jde po těch letech, co fotografuji, úplně mimo mě. Když se kamarádi fotografové začnou bavit o technice, vypínám a většinou mlčím. Nezajímá mě to. Samozřejmě bývá takové to špičkování Canon vs. Nikon… což u mě přestalo, když jsem přešel na SONY, ale i předtím to byla spíše taková legrace, než že bych to bral příliš vážně. To neznamená, že nesleduji trendy a novinky, vývoj mě zajímá a orientuji se, mám vesměs špičkovou techniku, mám dron, sleduji na youtube všechny možné tutoriály, jsem lačný po celoživotním vzdělávání, ale na technice mě zajímá jen jedna věc, zda mi vyhovuje nebo nikoliv, nemusím si o tom ještě hodiny s někým povídat.

A ve výsledku je mi úplně jedno, zda fotograf výbornou fotku pořídil na nejnovější digitál za sto tisíc, na kinofilm, který našel na půdě po dědečkovi nebo na děravou krabičku, do které ledabyle založil film a nechal ji pár hodin ležet někde na zídce… důležitý je výsledek.

Říká se, že fotky patří na papír. Jak ty řešíš finální prezentaci obrazového sdělení?
Fotografie na papíře na výstavách nebo v knižní podobě se mi samozřejmě zdají jako důstojná prezentace tvorby. Nějaké ty výstavy jsem měl a věřím, že i kniha přijde brzy. Připravit knížku, aby s ní byl autor spokojený, to je na dlouhý lokte, takže to „brzy“ stále někam odsouvám. Ale jestli se mě ptáš, zda jsem všechny své publikované fotografie viděl na papíře, tak ne, většinou se probírám svým digitálním archivem a digitální podoba je dneska myslím pro většinu fotografů tím primárním prezentačním médiem.

Kdybych já za sebe měl říct, co se mi vybaví se jménem Michal Vitásek a jeho fotografická tvorba, řeknu tři věci: černá a bílá, čtverec a Praha. Vnímám to správně?
To jsi mě teď hodně potěšil, protože tak bych se i většinově vymezil. Dělám i mnoho dalších věcí, ale pražské černobílé čtverce dělám ze všeho nejraději a třeba si mě tak někdo někdy bude pamatovat.

Na čem aktuálně pracuješ?
To je těžké říct. Když jsou vhodné podmínky k fotografování, což může být mlha nebo slunce, mraky nebo déšť atd. a závisí to na záměru a na aktuální náladě, tak jdu fotografovat. Většinou se vypravím někam do Prahy.

V poslední době jsem se více vyskytoval v okolí Vyšehradu, což mělo souvislost s plánovanou rekonstrukcí železničního mostu na Výtoni. Dokonce se jednu chvíli uvažovalo o stavbě druhého mostu hned vedle toho stávajícího, což by to místo fotograficky poměrně zásadně změnilo (chtělo by se říct zničilo, ale každá změna má více tváří, tak se na nové věci snažím nenadávat, ale ve finále je nějak využít). Nakonec to památkáři zatrhli, z čehož mám osobně radost a vedlejší efekt je ten, že mám docela dost fotografií z této části náplavky a okolí. A zpětně z toho mohu prezentovat nějaký Vyšehradský cyklus… no, ještě to tak budu muset pořádně prochodit, je to práce na mnoho let.

Podobně často se pohybuji v oboře Hvězda, mám to kousek z domova, tak mi to dává smysl. Nebo tady u nás na kopcích Prahy 6 mám několik nezvyklých výhledů, na které se již pár let opakovaně vracím ve správnou dobu, podle polohy slunce… Takže abych to shrnul, nepracuji cíleně a koncepčně v určitém časovém úseku na jedné tematické věci, ale mám více otevřených a dlouhodobých projektů, což mi dává velkou svobodu v tvorbě.

Co plánuješ do budoucna?
Krom doživotního fotografování Prahy v různých cyklech a sériích se hodně těším, až budu zase moci někam vycestovat, až se dostanu opět na nějaká nová místa, na fotograficky zajímavé lokality, kde jsem ještě nebyl. Už se doufám brzy dočkáme a vše se opět otevře. Sice nám zůstane ještě nějakou dobu nedůvěra ke každému zakašlání, které kolem sebe uslyšíme, ale i to se postupně spraví.

Když si tak pro sebe přemýšlím, co bych chtěl v zahraničí fotografovat, tak si z toho dokážu vyřadit místa, která mě nelákají vůbec, to jsou takové země, kde je vedro. Nemám nic proti rozumnému teplu, ale takových 35°C, to už je na mě moc. Mnoho kamarádů se rozplývá nad USA přírodou a jejich krásnými národními parky, ale na to bych potřeboval celý další život, takže to nebudu pokoušet.

Co mě láká daleko více, jsou evropská města. Tam se mohu opakovaně vracet, vždy na pár dnů v různých ročních dobách. Slušně mám prošlapané Benátky, před koronavirem jsem začal jezdit do Paříže… miluju, když sám bloudím neznámým městem a dýchám jeho atmosféru, a jak se z toho neznáma časem stávají známá místa, na která se rád vracím.

Zajímal by mě tvůj názor na internet a sociální sítě obecně. Je tohle pro tebe důležité téma?
Ano, internet i sociální sítě a všechno okolo je pro mě hodně důležité a hojně vše využívám. Spíše ale než pro kontakt s kamarády je to marketingový propagační nástroj, který je ale ve výsledku hodně vlezlý, takže pracujete, pracujete a najednou si uvědomíte, že čtete nějakou kravinu, která Vás vlastně ani nezajímá a to jen proto, že jste na ní bezmyšlenkovitě klikli.

I proto se paradoxně snažím v době pandemie si záměrně přístup na sociální sítě odpírat. Nerad takto neproduktivně trávím čas. Na druhou stranu jsem kromě fotografa také tvůrce webových stránek, takže existovat na internetu je tak trošku mé zaměstnání, takže to nejde jinak. Ale chce to silnou vůli, abych celý den jen neprokrastinoval.

Máš nějaké vzory?
Těch je hodně! Tedy pokud bych měl říct jen ty hlavní a největší, tak je to Josef Sudek, se kterým mám stejné hlavní téma, kterým je Praha, ale oslovuje mě na všech úrovních a zvláště takovou zvláštní poklidnou poetikou černobílých fotografií. Přijde mi úžasné, že dokázal být šťastný i za bolševika ve svém pražském mikrokosmu a ještě k tomu fotograficky tvořit na světové úrovni.

Mým druhým hlavním inspirátorem byl a je Michael Kenna, který mě přivedl k černobílým čtvercům. On byl i celkově jeden z prvních, který používal čtverec, černobílé fotografii a dlouhé expozice. Je to takový otec zakladatel tohoto fotografického směru.

Do třetice všeho dobrého bych zmínil Jana Reicha, jehož pražské fotografie mě, stejně jako ty Sudkovy, provázejí od mých fotografických začátků. Ale Reich není jen Praha, jeho úžasná kniha Bohemia patří mezi to nejlepší, co u nás po revoluci vyšlo.

A pak by to byl dlouhý výčet jmen, protože kvalitních fotografů, kteří jsou moje krevní skupina, těch je opravdu mnoho. Kromě těchto mám mnoho kamarádů fotografů a s těmi se vzájemně také v mnohém formujeme a inspirujeme.

Závěrem – vzkaz našim čtenářům.
Fotografům bych vzkázal, ať fotí, nepřestávají, stále je co vymýšlet, zlepšovat a objevovat. Fotografie rozhodně není vyčerpané médium a je jen na nás, kam se v budoucnu pohne.

A všechny čtenáře bych moc poprosil, aby ze svých bytů a domů nedělali uniformní prostory, které kopírují trendy z katalogů. Obklopujte se originálním uměním, čímž samozřejmě nemyslím jen fotografii. Podporujte své lokální umělce a řemeslníky a těšte se z krásných věcí, které tvoří. Dělejme svět lepší skrze umění.

Michale, moc děkujeme za rozhovor. Přejeme ti spoustu dalších krásných fotografií. Ať se ti v životě daří, a to nejen na poli fotografickém, ale i ve všem ostatním.

Tak co, líbil se vám dnešní rozhovor s Michalem? Pokud ano, nezapomeňte navštívit Michalův web a sledovat ho třeba též na jeho facebookovém profilu.

No a pokud byste věděli o dalším zajímavém autorovi, který je alespoň částečně spjat s tématy Prahy, analogu, či panoramatickou fotografií, dejte nám vědět do komentáře pod tímto článkem.

Mějte se krásně, opatrujte se, a hlavně se těšte na sluníčko a postupné rozvolňování spojené s návratem do normálního života!