Představujeme – fotograf Tomáš Vítek

Po Josefu Koňaříkovi a Antonínu Kostkovi vám v dnešním povídání představujeme dalšího zaníceného fotografa – Tomáše Vítka z Ostravy, se kterým jsme se seznámili vlastně úplnou náhodou na Facebooku – našel si náš projekt. A protože také mimo jiné fotografuje panoramatickým fotoaparátem na černobílé filmy, domluvili jsme se na „rozhovoru na dálku“.

Úvodem nám Tomáši prozraď, odkud pocházíš.

Narodil jsem se v roce 1977 v Ostravě. Dodnes jsem zůstal Ostravě věrný, protože jak říká písničkář Jarek Nohavica – „jsme kraj razovity“. No a jak je v kraji dobrým zvykem, také já pracuji v hutním průmyslu.

Už dávno neplatí, že Ostrava je černá. Staré město střídá město nové, přírodní rezervace přímo ve městě, kulturní památky připomínající největší slávu Ostravy – hornictví a hutnictví. Do hor je to kousek. Snad každý si tu může najít kousek toho svého fotografického světa.

Jak vzpomínáš na svoje fotografické začátky?

Již od dětství jsem měl vztah ke krajině a přírodě kolem sebe, a proto jsem se rozhodl zachytit své okolí na fotografiích. Začalo to plastovým foťáčkem na lyžařských kurzech se školou, a také na výletech a táborech se skautským oddílem. Kvalita pokulhávala, ale vynahradilo to nadšení dokumentovat místa, lidi, přírodu, a vše co jsme s oddílem prožívali. Takže focení mě doprovází od mládí.

Je o tobě mimo jiné známo, že také fotografuješ na panoramatický formát…

Panoramatická fotografie se mi vždycky líbila. S nástupem digitální techniky jsem se o ní začal pokoušet také já. Bylo to focení krajiny. Tehdy mi byli velkým vzorem např. Marian Matta nebo výborný ostravský fotograf a kamarád Marcel Fujcik. Mé fotky krajin jsem často prezentoval v některých knihovnách města Ostravy.

V současné době, kdy se soustřeďuji na focení města, nacházím tady u kluků na webu Prahy panoramatické velkou inspiraci. A to nejen proto, že se postupně vracím ke klasické fotografii. Praha je krásné město a kluci to umí ukázat na fotkách. Pěkné pokračování Sudkovy práce.

K dokumentování ostravských míst používám panoramatický fotoaparát Horizon S3 Pro – na 35mm film, kde na klasickou rolku filmu se vejde 22 fotografií. Je to plně manuální přístroj, na kterém si sám musím vždy nastavit clonu a čas. Pro měření expozice používám malý a jednoduchý expozimetr Sekonic.

Horizonem se snažím zachytit městskou krajinu. Její industriální ráz, ale také mám velice rád stará místa Ostravy. Tam ten čas utíká tak nějak pomaleji, ale i tato místa pomalu ustupují novému městu. Na mých panoramatických fotkách najdete převážně městskou krajinu a město.

Říkáš, že se vracíš s foťákem do ulic. Co tě na tom láká?

S přibývajícími povinnostmi a ubývajícímu volného času, aniž bych se chtěl vzdát foťáku, „toulám“ se ulicemi. Snažím se zachytit každodenní různorodost míst a lidí. Nesnažím se přitom o uměleckou fotografii, ale zachytit město a lidi v jejich syrovosti, obyčejnosti, každodennosti, výjimečnosti. Takže můžu říct, že jsem takový OSTRAVSKÝ ULIČNÍK 🙂

Velkými vzory v této oblasti je mi ostravský fotograf Viktor Kolář, Vladimír Birgus, Jan Mihaliček a mnoho dalších. Tak, jak jsem v začátcích dokumentoval náš skautský oddíl, tak se snažím nyní dokumentovat dnešní dobu. Město Ostravu, její život a její mizející místa.

Analog versus digitál?

Od počátků mého digitálního focení jsem byl věrný značce Canon. Ale vždy mě lákalo se vrátit i k fotce klasické. Tak jsem začal fotit krajinu na diapozitivy. Mým nejoblíbenějším filmem byl Fujichrom Velvia 50.

Kouzlo analogové fotografie je pro mě to, že člověk se na chvíli zastaví, více přemýšlí nad fotkou a na závěr to těšení se na výsledek!

Postupem času jsem techniku dost obměnil a dnes používám k focení ulice unikátní FF kompakt Leica Q s pevným objektivem Summilux 28mm f/1,7. Pro focení analogovou cestou používám již zmíněný Horizon S3 PRO, středoformátovou Mamiyu 645 a Leicu M4-2, kterou si moc cením, protože jsem ji získal od fotografa Jana Mihalička. V drtivé většině případů používám černobílé filmy Foma nebo Kodak.

Analogová fotografie mě naučila více přemýšlet i nad fotografií digitální. A kterou techniku upřednostňuji? Řekl bych, že to mám 50 na 50, jak digitální, tak analogová. Po dlouhém váhání jsem se nyní rozhodl filmy vyvolávat sám, tahle nová zkušenost mě teď teprve čeká. Ještě, že u nás v Ostravě existují prodejny jako třeba kamrlík fotografie pana Ladislava Vavříka. Dalším stupínkem mého vývoje je si zřídit temnou komoru…
Tak držte palce 🙂

Co říct a popřát čtenářům na závěr?

Určitě všem Dobré světlo, a aby vás fotografie bavila a přinášela vám radost. Stejně jako mně. Hledejme si každý ve fotografii svou vlastní cestu, učme se od zkušenějších, prezentujme svou tvorbu. Přijímejme kritiku s nadhledem a pochvalu s pokorou.

Kde mohou diváci spatřit tvé další fotografie?

Kromě výstav také zde na Instagramu.

Tomáši, děkujeme za rozhovor, a přejeme hodně úspěchů a radosti na všech frontách!