Noblex 150 – když je kinofilm malý

Před nějakým časem jsme vám v článku Noblex 135 – náš panoramatický miláček představili fotoaparát, kterým vznikla většina dosud publikovaných fotografií. Ale znáte to, jsme kluci. A tak věrni hlášce: “… nic není dost velké …” jsme se po čase začali poohlížet po větším formátu.

Josef Sudek používal fotoaparát Kodak Panoram na formát 10x30cm. To jsme si zatím nechali jako výzvu a poohlédli se po něčem na svitkový film. Pro nás, jako uživatele fotoaparátů Noblex, byla první logická volba Noblex 150 PRO.

Jde o první typ fotoaparátu, který John Noble uvedl v roce 1992 na trh po tom, co se mu povedlo o dva roky dříve získat zpět část rodinného podniku. Více se o něm a jeho zajímavém životě dočtete v našem článku o Noblexu 135.

Pokud jsem o kinofilmové verzi Noblexe mluvil jako o cvalíkovi, tak typ 150 PRO je už opravdový kus fotoaparátu. Plně naládovaný váží skoro dvě kila a měří 21 cm na šířku, 11 cm na hloubku a 18 cm na výšku.

O obrazovou kvalitu se stará objektiv Tessar (Rotar) T 4.5 / 50. Podle verze buď v provedení fixfocus, který je pevně zaostřený a volbou clony určujete nejbližší zaostřenou vzdálenost až do nekonečna. Nebo u některých typů má objektiv volby zaostření ve třech krocích – nekonečno, “m” a “n”. Což umožňuje fotografovat záběry s proostřením bližších motivů. Clona je nastavitelná v krocích 4.5, 5.6, 8, 11, 16. a 22. Výsledný úhel závěru je 146 stupňů.

Objektiv je umístěn v rotačním válci a pomocí úzké štěrbiny vykresluje obraz na zakřivenou plochu filmu. Obrazové políčko má rozměr 55 x 120 milimetrů a na jeden film se jich vejde 6. To je třetina toho, kolik se vleze u kinofilmové verze. Jako film se používá klasický svitkový film formátu 120.

Na objektiv je možné, stejně jako u kinofilmové verze, umisťovat magnetické filtry.

Ovládání je zcela mechanické. Elektronicky se zde řídí pouze rychlost otáčení válce, která určuje délku expozice. K měření expozice používáme externí aplikaci Lumu Light Meter v našich iPhonech. Více se o ní dočtete v článku Lumu Light Meter aneb čím měříme expozici.

Základní verze Noblexe 150 mají expoziční časy v krocích 1/30, 1/60, 1/125 a 1/250. Pokročilejší verze přidávají 1/15 a pak stejně, jako Noblex 135, možnost delších časů 1/8, 1/4, 1/2, 1s a 2s. Existovala i jedna speciální verze s označením HS, která umožňovala velmi krátké časy 1/500 a 1/1000s.

Zakládání a práce s filmem je velmi snadná. Na levou stranu se vloží plná rulička filmu a na pravé straně je prázdná rulička. Na tu se pomocí převíjecího kolečka odmotá zakládací část papírového podkladu až se startovací šipky dostanou k vyznačeným červeným bodům na těle Noblexe. Po zaklapnutí se, podle verze, stiskne buď spoušť nebo tlačítko na zadním těle fotoaparátu a převíjecím kolečkem se točí tak dlouho, dokud se nezasekne u čísla 1.

Při převíjení je třeba důvěřovat převíjecímu mechanizmu Noblexe. Na zadním těle není žádné „kukátko“, které by zobrazovalo číslo snímku. A jak to tak již bývá, převíjení má občas své slabší chvilky, takže vzdálenosti mezi políčky nejsou často stejné.

V této souvislosti jsem narazil na jednu zajímavost. Testoval jsem i naše filmy Foma (a výsledky nebyly vůbec špatné, ale o tom jindy) Fomapan 100 a Fomapan 400 a čekalo mne jedno nemilé překvapení. Po vyvolání jsem zjistil, že poslední šesté políčko nemám celé. Nechtěl jsem věřit svým očím. Jenže velmi záhy jsem odhalil příčinu – Foma má filmy kratší než třeba námi používané Kodaky. Rozdíl je několik centimetrů, které ale u Noblexe znamenají rozsudek smrti pro poslední šesté políčko.

Pro určení správné kompozice slouží prostorný hledáček umístěný v horní části masivního těla. Lepší typy jako např. Noblex 150 U mají hledáček odnímatelný. Což je skvělé, protože jej můžete nosit po kapsách a dívat se s ním kolem sebe a hledat ty správné kompozice aniž musíte vytahovat fotoaparát z brašny nebo batohu. Uvnitř je masivní vodováha zobrazující náklon v horizontální rovině. Sklon nahoru/dolu hlídá malá vodováha na pravé straně hledáčku, která je ale umístěná zvenku. Pokud ji tedy chci kontrolovat, musím dát oko z hledáčku a koukat na boční stranu. Je to trochu komplikace, ale časem to člověk dostane do oka a není třeba jej tolik hlídat.

K napájení fotoaparátu slouží čtyři klasické tužkové baterie, které se po dvou umísťují do prostoru na zadních dvířkách.

Obrazová kvalita výsledných snímků je vynikající a v prvním srovnání kinofilm jasně prohrává. Ostatně při běžném skenování mají výsledné snímky cca. 14000 pixelů na delší straně. Pak ale do hry vstupuje rozdíl objektivů a rozměrů políček. Noblex 150 má prostornější podání scény. Což někdy pomáhá, ale často narážíme na to, že se nám stejná scéna z menšího Noblexe líbí více.

Ostatně podívejte se na následující srovnání. Jedno místo, jeden čas.

Tak co říkáte?

Noblex 150 je stejně jako jeho menší bráška Noblex 135 občas náladový. Naštěstí není moc velký problém se dostat ke všem kritickým částem fotoaparátu a případné drobné neduhy odstranit. Často stačí jen vyčistit mechanické části.

I přes ty jejich vrtkavé nálady ale máme ty naše rotační mašinky rádi. John Noble nám dal do ruky další skvělý fotoaparát, kterým se díváme na Prahu. Myslím si, že by mohl být právem hrdý na své dítko.

Rozuzlení hádanky

Horní snímek je focený Noblexem 150 a spodní snímek Noblexem 135. Rozdílná tonalita je daná tím, že horní snímek je exponovaný na Fomapan 400, který jsem zrovna testoval a spodní je náš klasický Kodak Tri-X.

A jaký je váš oblíbený panoramatický fotoaparát?