Témata nám zrají jako víno

V dnešním článku se pojďme společně podívat na to, jak při našem fotografování Prahy Panoramatické postupně krystalizují témata, nebo lépe tématické okruhy, do kterých fotografie řadíme. Aktuálně máme 5 témat jako možný základ členění projektu.

Praha klasická

Před více než rokem jsme s Petrem začínali úplně od nuly. Okouzleni Vltavou a Hradem jsme první fotografie Prahy snímali podobně jako Josef Sudek ze Smetanova nábřeží, u Novotného lávky, na Jiráskově mostě, z mostu Legií, na Střeleckém ostrově, u Karlova mostu.

První téma Praha klasická bylo na světě. Definovali jsme si ho pro sebe podtitulem „ve stopách Josefa Sudka“. Od začátku jsme nechtěli pouze reprodukovat Sudkovy fotografie, ale snímat místa, která se za šedesát let příliš nezměnila. Klasické pohledy, které Prahu reprezentují a jsou s městem spojené od nepaměti.

Praha klasická: Hradčany ze Smetanova nábřeží

Jak ale fotografií přibývalo, uvědomovali jsme si, že nedává smysl kombinovat klasické záběry se záběry novodobých scenérií.

Praha novodobá

Vzniklo tak druhé téma Praha novodobá s podtitulem „co Josef Sudek vidět nemohl“. Postupně přidáváme pohledy na moderní stavby, obchodní centra, sídliště, nové nadzemní části stanic metra a další zajímavá místa, která mají datum narození většinou až po roce 1989.

Praha novodobá: Nové Butovice

Takové záběry se sice dají výjimečně nalézt i v centru, ale často za těmito snímky vyrážíme mimo střed města do okrajových částí Prahy. Tam, kde Sudek fotografoval před 60 lety periferii. Dnes tady už periferii v původním smyslu slova nenajdeme – město se plochou zvětšuje stále rychlejším tempem. Ale takové konstrukce jako Trojský most nebo stanice metra Střížkov a Rajská zahrada mají svůj půvab i v širokoúhlém formátu.

Lidé města pražského

Třetím tématem projektu Praha panoramatická se pro nás stali lidé v Praze. Postupně, zlehounka a nenápadně. Podtitul „a nejen turisté“.

Lidé města pražského: Lennonova zeď

Přestože stále nejsme s Petrem skálopevně přesvědčeni, že se lidé stanou finální součástí projektu, vždycky, když se naskytne příležitost, tak si nějakou momentku cvakneme. A to i přesto, že naše panoramatické fotoaparáty Noblex nejsou zrovna stavěné pro „rychlou“ pouliční fotografii.

Praha nostalgická

Při společných sezeních nad fotografiemi nám vždycky tak trochu vyčnívaly snímky starých zákoutí a objektů, odsouzených k brzké likvidaci. Starý lihovar na Smíchově, vrakoviště na Libeňském ostrově. Nějak se nám k ostatním obrázkům nehodily. V jednu chvíli to vypadalo, že budou všechny vyřazeny, ale nakonec jsme se rozhodli obrázky ve výběru ponechat. Jsou nedílnou součástí dokumentu doby, ve které žijeme. Proto při poslední schůzce, o které píše Petr v jiném článku, vzniklo čvrté téma Praha nostalgická s podtitulem „jó, časy se mění“.

Praha nostalgická: Starý lihovar na Smíchově

Obecně vzato čas přidává dokumentárním fotografiím další dimenzi. Když si dnes prohlížíme snímky staré několik desetiletí, dýchá na nás atmosféra tehdejší doby. Při vší skromnosti s Petrem věříme, že si také naše fotografie dnešní Prahy budou prohlížet diváci za dalších 60 let a pocítí podobné nostalgické pocity stejně jako my nad Sudkovými starými snímky dnes.

Praha vertikální

Zatím poslední téma nás napadlo až při sazbě prvního autorského vydání makety knihy. Bylo nám líto fotografií, kdy snímáme „jitrnice“ na výšku. Narodilo se tak zatím poslední téma Praha vertikální s podtitulem „když šířka nestačí“. Máme představu řadit tyto fotografie do triptychů:

Praha vertikální: Pražské mosty

Co říkáte na naše témata, nechybí nám tam něco?

Příště se můžete těšit na článek o technice. Petr představí náš největší panoramatický fotoaparát – NOBLEX 150 PRO.

Zůstaňte naladěni.

6 Komentářů

Přidej se a napiš nám svůj komentář.

Lukáš Crhákodpovědět
Červenec 19, 2019 at 10:50 am

Ty vertikály jsou boží! Sám o nich dlouho uvažuju, sice digitálně a skládaně, ale co už 🙂

Michalodpovědět
Červenec 19, 2019 at 11:36 am
– In reply to: Lukáš Crhák

Lukáši, hrrr do toho! Digitálně nebo jinak, na tom vůbec nezáleží. Přiznám bez mučení, že s Noblexem a jeho rotujícím objektivem je to pěkný mazec. Držet na výšku, pokud možno vodorovně, a ještě aby na obrázku nebyly vlastní prsty nebo boty… Ale když se zadaří, radost je ohromná!

Lukáš Crhákodpovědět
Červenec 19, 2019 at 1:31 pm
– In reply to: Michal

Vy to všechno fotíte z ruky?? To jsou mi věci…

Michalodpovědět
Červenec 22, 2019 at 3:46 pm
– In reply to: Lukáš Crhák

No všechno určitě ne. Ale vzhledem k tomu, že panoramatický fotoaparát při snímaném úhlu 140 stupňů zabírá velikánský úhel, občas to se stativem vůbec nejde. Například pravou vertikálu (socha na Čechově mostu) jsem fotografoval polovinou těla přehnutý přes mostní zábradlí. Tam bych stativ neumístil ani za boha. A povedlo se mi to až do třetice při třetí návštěvě této lokality. Pořád tam byl nějaký kus zábradlí a dalších věcí, které tam nepatřily…

Lukáš Crhákodpovědět
Červenec 23, 2019 at 11:04 am

K věcím, které tam nepatřily: retuše jste z principu vyloučili? Já jim moc neholduju, ale vím, že současní krajináři běžně odstraňují leccos.

Michalodpovědět
Červenec 24, 2019 at 3:28 pm
– In reply to: Lukáš Crhák

Lukáši, retuše v podstatě neděláme. Pokud mám na obrázku někde na zemi kus papíru a zapomněl jsem ho odstranit při fotografování, tak to udělám na skenu. Ale jinak fotografie zůstávají takové, jaké byly při snímání. Přistupujeme k projektu tak, že se jedná o dokument doby, ve které žijeme. A pokud na snímku něco přebývá nebo schází, nezbývá, než se tam vypravit znova…

Reagovat